Ego versus duše
Ego a duše jsou základními složkami osobnosti každého člověka.
Ego se řídí principem reality a jeho výsledkem je naše chování. Vzniká působením výchovy a ovlivňováním okolí. Ego ke svému sebezdokonalování využívá materiální prostředky a má tendence se s nimi ztotožňovat. Měli bychom si však uvědomit, že žádná věc neměla a nikdy nebude mít nic společného s tím, kdo vlastně doopravdy jsme. Důležité je zbavit se připoutanosti k věcem. Přestat se v nich hledat a posuzovat podle nich. Naše připoutanost pak zmizí sama od sebe. Jestliže žijeme v zajetí našeho vlastního ega, většinou pociťujeme nejistotu nebo strach, jelikož ego tvoří myšlenky a emoce, které jsou však pomíjivé. Ego se identifikuje s majetkem, vzhledem, zášti nebo posuzováním jiných.
Duše je složkou primární a projevuje se spontánnosti, vášní a touhou. Funguje v oblasti podvědomí a jde o jedinečnou osobní identitu. Je vysoce individualizovanou energií, naší podstatou a zdrojem vitality. Duše je kreativní a má neomezené možnosti a potenciál. Většina z nás je přesvědčena, že máme jen jednu, a to fyzickou formu. Že nemůžeme být v určitý okamžik na určitém místě a hlavní smysl naší existence spojujeme pouze s fyzickým tělem. Nejsme schopni vnímat, že ve skutečnosti se projevujeme i v jiných formách a dokážeme být i mimo naše fyzické tělo. Měli bychom přestat ztotožňovat naše vědomí s tělem.
Každé ego neustále bojuje o své přežití a má tendence se zvětšovat a potlačovat naši duši. Hledáme chyby na druhých, kritizujeme je, stěžujeme si a tím posilujeme své ego. Je proto důležité poznat a pochopit princip svého ega, snažit se na něj nereagovat a nebrat si jej osobně. A naopak vyzdvihnout primární, nám přirozenější část naší osobnosti, a to svou duši.
Velice snadnou kreativní meditací systému IC se můžeme setkat a poznat s vlastním egem i duší. Při takovém setkání dokážeme obě části naší osobnosti velice dobře identifikovat, mnozí z nás jí dokážou i realisticky popsat. Někdy vidíme jen barvy, jindy tvary nebo můžeme zaznamenat jen pocit či vůni.